Introvertova kronika

Proč si udělat test osobnosti?

Odmalička mě fascinovalo, jak jsme jako lidé různorodí. Někdo měl hnědé vlasy, jiný blonďaté a další zase zrzavé. Potkávala jsem spousty lidí, ale přesto měl každý člověk úplně jiné rysy v obličeji. A ačkoliv to nemusí být na první pohled vidět, stejné je to i s naší osobností. Formují nás nejen naše zážitky a zkušenosti, ale také vrozené dispozice. Vždycky mě zajímalo, co tvoří mou osobnost. První test povahových rysů jsem si udělala někdy v období dospívání a začala si pomalu dávat dohromady, proč jsem taková, jaká jsem. A ono se to někdy vyplatí znát.

Dívka na mole u vody

Photo by Jessica F on Unsplash

Ale já nechci být jiná!

Jako malé dítě jsem nevěděla, co je to nějaký temperament nebo povahové rysy. I tak jsem ale vnímala, že jsem jiná než mí spolužáci ze třídy. Všichni milovali společné aktivity a kolektivní hry. Když se paní učitelka zeptala na něco při hodině, děti se překřikovaly, aby mohly odpovědět jako první. Já, ač jsem většinou odpovědi znala, nikdy jsem se nepřihlásila. Jak došlo na kolektivní hry, cítila jsem se u nich nepříjemně a nechtěla je hrát. Doteď si vzpomínám na své zhruba osmileté já, které dostalo na povel pískat klukům fotbal při tělocviku. Utekla jsem na záchod a zůstala tam do konce hodiny, protože jsem cítila, že to tedy rozhodně nezvládnu.

A děti si samozřejmě všímají, když se od nich nějakým způsobem lišíte. Takový ten človíček, co si ve třídě čmárá něco do sešitu a nezapojuje se do kolektivních aktivit, nebývá zpravidla oblíbený. V období dospívání jsem už měla nějaký ten Facebook a začala si na internetu hledat, co by se mnou teda mohlo být. Ze všech stran jsem poslouchala, že jsem divná a že prostě nemůžu mít jen jednu kamarádku a nehlásit se při hodinách. A tak po večerech přicházela marná předsevzetí, že další den budu ve škole jako vyměněná a začnu se zapojovat. Nejen, že mi to nešlo, ale hlavně se mi do toho vůbec nechtělo a připadalo mi, že tempem komunikace svým živějším spolužákům vůbec nestačím. Z mé povahy se tak stal obrovský komplex, protože mi bylo neustále vyčítáno něco, čemu jsem sama nerozuměla.

Les

Photo by Tobias Tullius on Unsplash

Test temperamentu

Asi ve 13 letech jsem si na internetu hledala, co mám dělat s tím, že jsem moc tichá. Připadala jsem si jako pochroumaný stroj, který je potřeba nějakým způsobem opravit. Našla jsem si články o temperamentu a vyzkoušela si první test, z něhož mi vyšel jasný melancholik. Tehdy jsem se poprvé seznámila s pojmem introvert. Dneska tohle říci znamená dostat čočku, že chcete být zajímaví a myslíte si, jaké nejste sněhové vločky. Ono to může znít všelijak, ale dokud jsem procházela školními kolektivy, nikdy jsem v nich nepoznala člověka podobného mně samotné. Nikomu nevadilo družení se s ostatními ani mluvení přes celou třídu. Kolikrát padaly od lidí dotazy, proč jsem taková. Proč nemůžu být jiná? Proč nejsem “normální” jako všichni. Vždycky jsem to byla já, koho si všichni pamatovali jako divného outsidera.

Nikdy jsem o nic z toho nestála a přála si být stejná jako ostatní. Nebát se mluvit, o všem tolik nepřemýšlet a bavit třídu trefnými hláškami. Pořád jsem poslouchala, že být introvertem je špatné a že se musím změnit. Naučit se jím nebýt. Naučit se nebýt sama sebou. Spoustu předsudků a urážek samozřejmě poslouchám i dnes, protože si spousta lidí myslí, že asi nevím, jaká jsem, a musejí to rozebírat nejlépe dva metry ode mě. Samozřejmě vnímám, když mi lidé mylně přisuzují vlastnosti jen podle toho, že málo mluvím nebo mívám resting bitch face. Kvůli tomu ale přece nejsem horší člověk než někdo upovídaný!

Člověk na lavičce

Photo by Amy Velazquez on Unsplash

16 druhů osobností

Víte, nikdo z nás se nemůže stoprocentně hodit do jedné vyhraněné škatulky. Málokdo je stoprocentní sangvinik nebo třeba flegmatik. Každý z nás je směsicí různých vlastností a navíc máme člověk od člověka úplně jiné vzpomínky a zkušenosti. Možná tak i dokážu pochopit, proč někteří lidé nechápou, že mám s určitými věcmi větší problém než jiný člověk, který se také považuje za uzavřeného. Protože stejně jako extroverti, ani introverti nejsou všichni stejní. Někdo je spíše introvert, druhý spíše extrovert a třetí to má půl na půl (ambivert). A pak je i člověk silně vyhraněný. Může být úzkostlivý, ale také nemusí.

A právě proto mám nejraději test 16Personalities, který je dostupný v několika světových jazycích. Jelikož posuzuje mnohem více faktorů, neurčí vám jen to, jestli jste jedno nebo druhé, ale ukáže vám celkový osobnostní typ. Jasně, není to stoprocentní – samozřejmě i tam najdete odchylky a možná se s ním neztotožníte vůbec. Přece jen jsme každý unikát! Mně už ale poněkolikáté vyšel INFJ – T typ s vyhraněnou introverzí a myslím si, že se s jeho charakteristikou mohu téměř stoprocentně ztotožnit.

Výsledek testu osobnosti (INFJ)

Nikdo není víc než ten druhý

Osobně mi různé články o temperamentu a testy osobnosti hodně pomohly. Zjistila jsem, že skutečně nejsem jediná s tímto typem osobnosti. Že je tisíce lidí, kteří by pochopili mou hrůzu z telefonování, společenských rituálů a podobných věcí. Čím více si čtu o osobnostních typech, tím spíše se méně trápím hloupými pomluvami od lidí. Dříve jsem po sebemenší narážce brečela do polštáře a měla chuť si transplantovat nějaký extrovertní nebo alespoň méně introvertní mozek. A teď? Někdo se do mě pustí a mě to chvíli žere, ale neuroním ani slzu. Samozřejmě s tím nejsem vždycky v pohodě, jak jsem si nalhávala na starém blogu.

Někdy mě to štve a strašně. Když o sobě slyšíte pořád dokola ty stejné bludy a předsudky od lidí, kteří vás znají jen od vidění.  Ale po pravdě, ne že by bylo lehké dostat se mi pod kůži. 😄 Kolikrát mám chuť začít křičet, v čem jsem sakra tak horší. Několikrát jsem se totiž setkala s dvojím metrem, kdy pohodový a ukecaný člověk vyšel bez problému z něčeho, za co já dostala céres, i když šlo o úplně identickou situaci. A dnes se k tomu přidává ještě to, že se jako introverti musíte nutně cítit výjimeční. Nemyslím si, že je to pravda. Každý člověk je totiž krásný tím, jak je jedinečný. Všichni jsme osobnosti. A žádná není více výjimečná než ta druhá. Dobře, sangviniků je mnohem více než melancholiků, ale to přece neznamená, že se ten méně běžný typ cítí jako něco extra.

Tmavý les

Photo by Iva Rajović on Unsplash

Zajímaví jsme všichni!

Hodně mě baví filozofování o lidech a všímání si rozdílů mezi nimi. Ráda se hrabu ve článcích o hloubavých typech. Poznávám tím sama sebe, ale i další lidi mně podobné. A já chci psát o svém osobnostním typu, protože i dnes mi ta lidská jedinečnost připadá zajímavá. Věřím, že některé lidi nezajímá, jaké jsou osobnosti. Někdo nad tím ani nepřemýšlí a nepřijde mu to důležité, ale mně ano. Přítel nedávno přinesl osobnostní testy ze školy a zjistili jsme, jak moc se lišíme. Bavilo mě číst jeho charakteristiku extroverta a dalších vlastností.

Rozdíly mezi lidmi mi připadají přirozené, a proto si rozhodně nemyslím, že bych byla zajímavější než kdokoliv jiný. Ano, introverti se často vnímají jako ti odlišní. Ale ne proto, že by si mysleli, kdovíjak nejsou cool. I těch výrazných introvertů je v populaci dost. Jenže jako na potvoru jsou ve všech třídních kolektivech většinou sami a ostatní tiší lidé se mezitím ztrácejí zase v jiných třídách. To si hned připadáte jako mimozemšťané z jiné planety. Samozřejmě i já znám lidi, kteří jsou mi povahově podobní, ale nikdy se mnou nechodili do třídy. Tam jsem si připadala osamělá a nálepky “jiná” se mi dostávalo více od spolužáků než ode mě samotné.

Osamělý člověk

Photo by Thibaut Lemmens on Unsplash

A proč si tedy udělat test?

Myslím si, že by se měl každý člověk alespoň v nějakých mezích znát. Vědět o svých silných i slabých stránkách. Z čeho by měl těžit a kde by naopak neškodilo ubrat. Je úplně jedno, jestli jste uzavření a hloubaví nebo pravý opak. Všichni máme dobré i špatné vlastnosti. A ono je sice pěkné, když umíte zaujmout publikum a je vás slyšet až kam, ale když nepřemýšlíte nad tím, co komu řeknete, asi to taky nebude úplně skvělé. Kromě toho, že se o sobě něco málo dozvíte, tak to může být i zábava.

Společně si s někým sednout, vyplňovat a pak si sdělovat své dojmy. A v neposlední řadě si můžete zodpovědět na spoustu otázek o své osobnosti. To se hodí hlavně lidem, kteří o sobě pochybují. Spousta lidí vůbec neřeší nějaký svůj temperament, ale věřím, že se najdou i ti, které to skutečně zajímá. Já si třeba hodně dlouho myslela, že žádné dobré vlastnosti nemám, protože jsem se neustále soustředila na řeči ostatních o tom, jak nemluvím, ale už jsem nevnímala pochvaly mých dalších vlastností. A to je vždycky cesta do pekel.

Jaký typ osobnosti jste vy?

Čeho si na sobě vážíte nejvíc a co byste naopak vyměnili s někým jiným?

Pokud se vám moje články líbí, budu moc ráda i za podporu na sociálních sítích, kam každou chvíli přidám něco nového. ❤

Facebooková stránka: I am Lenka
Instagram: @_iamlenka
Twitter: @_iamlenka_

Děkuji za každé přečtení a milou odezvu! 😊

22 komentářů

  • Melissa Kinsley

    Test na typ osobnosti je super a tento typ testu jsem již několikrát dělala a výsledek se mihnul mezi dvěma typy.. ale je super i v případě pokud jde o nábor zaměstnanců.. neboť jednou jsem ho právě podstoupila při této příležitosti 🙂 je skvělý se o sobě trochu více dozvědět resp o svém temperamentu.. diky tomuto uvědoměni si víc vím co mi vyhovuje. .ať už jde o způsob komunikace nebo jen různé reseni každodenních situací

    http://www.melissakinsley.blogspot.com

    • Lenka

      Melissa Kinsley: Ty jo, tak to jsem netušila, že se to někdy využívá i při náboru do zaměstnání. To tedy nevím, jestli by mě na základě tohoto někam vzali, protože je ve většině inzerátů na práci doslova napsáno “nutnost extrovertní povahy”. 😄🙈

  • Anička

    Tak jsem si ten test ze zvědavosti udělala a vyšel mi typ ENFJ-A neboli protagonista 😀 dost to na mě sedí, nebudu lhát. Super test 🙂 Jak píšeš, každý jsme originál a vždycky mi hrozně vadí, když někdo někoho pomlouvá jen proto, jaký je…

    TheWayByA

  • Lucie

    Mám to úplně stejně. Taky jsem “advokát” a jsem na to pyšná. 🙂 INFJ typů je na světě (prý) pouze 1 %. Tak proč se kvůli tomu necítit trochu výjimečně. 🙂 Jinak moc fajn článek.

    Lucie

    • Lenka

      Lucie: Děkuju. 🙂 Já si osobně myslím, že na každém je něco výjimečného a nevím proč, ale spousta lidí je na tohle strašně háklivá. Jakmile se člověk začne nějak charakterizovat, hned ho někteří zpraží, že takových jako je on existují další statisíce a že fakt není nic extra, aby to musel vůbec říkat. Nejčastější je to u nějakých nemocí nebo teď poslední dobou u článků o introverzi, které občas čtu. Já se rozhodně necítím výjimečná, ale hodně mě baví osobní rozvoj a psychologie, takže se zajímám o tahle témata. A to, že se často někdo ptá, proč jsem taková “jiná” (většinou se člověk dostane do kolektivu složeného spíše z otevřených lidí), je prostě fakt. Proto si myslím, že jsou články pohledem očima introverta fajn. Hlavně tím člověk zjistí, že skutečně existuje spousta lidí podobného ražení. Já si do nějakých 14 let fakt myslela, že nikdo takový není, protože v těch školních kolektivech uzavření lidé nebyli. A pokud ano, rozhodně ne nijak výrazně. 😄

  • Boudicca

    Jedno období jsem si podobné testy hrozně ráda vyplňovala, ačkoliv mi vycházelo vesměs pořád to stejné. Tento konkrétní test jsem si dělala už minimálně dvakrát, ale už je to nějaký čas a zpětně vůbec netuším, do kterého typu jsem spadla.

    Tvé popisy pocitů introverta jsou pro mě zajímavé, nikdy jsem nad tím moc do hloubky nepřemýšlela, jak se asi cítíte. Já jsem extrovert, sangvinik, ale moje míra otevřenosti není zdaleka tak vysoká jako u některých jiných lidí, které znám. Vedle nich jsem i já najednou malá a neprůbojná. 🙂 Vysledovala jsem, že mi vůbec nevadí cizí lidé, ale mnohem lépe se cítím v menší společnosti o pár lidech. Když je společnost moc velká, tak než abych se někam “vtírala” do debaty, tak si nemám problém místo toho vytáhnout knihu z kabelky a jít si číst.

    • Lenka

      Boudicca: Můj přítel je úplný opak mě a tak vím, že mu uzavření lidé také přijdou na první pohled zvláštní. Já si zase vždycky myslela, že otevření lidé mají bezstarostný život a neznají nějakou nervozitu z nových kolektivů apod. Takže jsem měla zkreslené představy stejně jako extroverti o introvertech, protože po letech s přítelem jsem zjistila, že i on má samozřejmě někdy strach ze změn. A on zase časem pochopil moje pocity. Takový vztah je super, protože se můžeme navzájem doplňovat. Ty pocity také záleží na konkrétním člověku a kolektivu. Když se dostanu mezi fajn lidi a mám si s nimi co říct, tak se nakonec také rozmluvím, i když později. Největší peklo byly ty školní kolektivy. Jednou jsem se snažila spolužákovi na dotaz “proč jsem tak divná” vysvětlit, že nejsem zlá, ale jen mi trvá, než někam zapadnu. No, vysmál se mi. 😄

  • Adela

    Já si dost ráda dělám takovéhle testy, ať osobnosti, nebo třeba jaký studijní typ jsem a tak.. Ne že bych to vždycky sedělo, ale prostě jsem zvědavá a zajímá mě výsledek 🙂

    • Lenka

      Adela: Tak o testu na studijní typ jsem neslyšela. To si schválně zkusím najít, protože jsem dříve bývala celkem studijní typ, ale co jsem na vysoké, tak jsem takový lepší průměr a zásadní je pro mě jen to, jestli projdu. 😄

  • Lucka

    Krásný článek, testy si hned jdu vyzkoušet, protože mě samotnou zajímá výsledek. 🙂 Ačkoli tuším, sama jsem povahou spíše introvert a flegmatik, ačkoli jsem nikdy neměla na čele nálepku, o které ty píšeš ve své článku. Většinou jsem tak prostě nějak proplouvala. Ale pamatuju si doby, kdy mi to taky nebylo úplně příjemné…

    • Lenka

      Lucka: Děkuju. 🙂 Flegmatici by měli být takoví ti vyrovnaní introverti. Já mám jako melancholik ten problém, že si spoustu věcí beru k srdci a jsem schopná o tom přemýšlet i po letech. Věkem a zkušenostmi se to lepší, ale i tak mě někdy přepadají pocity méněcennosti. Ani si nemyslím, že bych byla vyloženě stydlivá, jako že se mi spíš většinou do těch konverzací s novými lidmi vůbec nechce a pak mě mrzí, že taková jsem. 😄 Stres a nervozitu pociťuju hlavně před prezentací, jinak jsem mezi lidmi ráda, akorát spíš pasivně. 😄

  • Míša Šislerová

    Myslím, že na těchto stránkách jsme si test také s přítelem vyplňovali 🙂 Jemu vyšel velitel, což na něj fakt sedělo 😀 Mě vyšlo nějaký slovo, kterému jsme ani jeden nerozumněli, ale sedělo to na mě 🙂 Moje silná ale zároveň slabá stránka je, že bych se každému rozdala. Vždy mi trhá srdce, když vidím nějakého bezdomovce jak žebrá nebo něco když vybírá popelnice… Minule když mě oslovil bezdomovec na nádraží o peníze, tak jsem mu je nedala, nechci jim dávat peníze, aby si za ně koupili alkohol nebo cigarety. Místo toho jsem se sebrala a šla mu koupit do blízké pekárny čaj (bylo to teď v zimě), obloženou housku a 2 koblihy. Jinak jsem pracovitá a chvíli neposedím 😀 Abych toho za den stihla co nejvíc vstávám s mamkou v 5 ráno, ikdyž můžu spát i do 10h 🙂

    • Lenka

      Míša Šislerová: To ti závidím, že dobrovolně vstáváš v 5 ráno. Já když musím vstát brzo, tak vstanu, ale pokud nemusím, tak vstávám až kolem deváté. 😄 Já bych se rozdala pro své přátele, ale bohužel se to dá snadno zneužít. Na základce jsem tak fungovala jako ústředna na domácí úkoly a podobné věci. Chtěla jsem těm lidem pomoct, ale pak se to stejně obracelo proti mně, tak se snažím tu pomoc mírnit.

  • Veronika Tučková

    Moc pěkný článek. Je mi líto, že máš takovou negativní zkušenost s přístupem lidí k tvé osobnosti. Můžu se ztotožnit skoro se vším, až na to, že moje okolí bylo většinou dost chápavé.

    Podle prvního testu jsem také melancholik a podle testu 16Personalities jsem také INFJ. Dřív jsem se s tím hodně trápila. Přála jsem si nebát se mluvit před lidmi, přihlásit se, být akční a aktivní, všechny rozesmát, aktivně se zapojovat do konverzací a společenských her. Postupně jsem si nakonec začala uvědomovat, že není nic špatného na tom, jaká jsem a neměla bych to chtít změnit. Mám zase jiné kvality.

    Čeho si na sobě vážíte nejvíc a co byste naopak vyměnili s někým jiným?
    Nejvíc si na sobě vážím toho, že dokážu lidem naslouchat.
    Naopak bych si někdy přála být víc průbojná a aktivní.

    Jinak všechny tyhle testy mě také odjakživa zajímají, je to fascinující a ten popis na mě vždycky sedí.

    • Lenka

      Veronika Tučková: Moc děkuju. ❤ To bylo spíš dříve, teď už mám kolem sebe lepší lidi. Ale jinak to mám dost podobně jako ty. 🙂 Ono samozřejmě člověk nějakou tu stydlivost může odbourat a stejně tak si může zlepšit projev. Ale to celkové nastavení, že ho velké množství lidí ubíjí a spousta těch společenských věcí ho nebaví, se prostě změnit nedá.

  • Gabux

    Já tyhle testy prostě miluju. Dostala jsem i darem některé zaplacené anglické, které ti říkají víc i o tvém profesním zaměření a co tě motivuje a tak a je to bomba. První test Crystal byl celý v angličtině a byl opravdu dlouhý. Zde mi nakonec vyšlo, že jsem nadšený a optimistický vizionář. Test mi také prozradil, co je pro mě přirozené, co mě motivuje a mnoho dalšího. Musím říct, že mě překvapilo, jak podrobný výsledek byl.
    Gallup měl neuvěřitelných 177 otázek. Co bylo pro mě překvapení byl výsledek. Dostala jsem svých top 5 vlastností. Jako první byl „Actiovator“, takže jsem člověk, co snadno převede myšlenku v čin, ale je velmi často netrpělivý. Potěšilo mě, že mi vyšlo i „Individualization“, což znamená, že je pro mě snadné komunikovat s různými lidmi jinak a efektivně s nimi spolupracovat.Naopak mě příliš nepřekvapila pozitivita, komunikativnost a společenskost.
    Jinak jsem extrovert. Dále jsem klasicky mezi sangvinikem a cholerikem.

  • Jana

    tiez som INFJ a vzdy som bola v skole za tu divnu. myslim, ze este stale som. ale proste si nemozem pomoct, nedokazem sa bezstarostne len tak s niekym dat do reci, nedokazem len tak zdvihnut ruku a odpovedat na polozenu otazku, hell, dokonca nedokazem odpovedat na otazku v triede ani ked som vyvolana a myslim si, ze viem odpoved, ale nie som si nou ista na 100%. nikdy som nechapala, ako niektori ludia dokazu byt tak priserne ukecani, robit zo seba sasov pred ucitelmi a len tak sa votriet do nejakej konverzacie.

    • Lenka

      Jana: Já to taky nechápu, ale víc mě štve, když lidi nechápou, že mně to prostě nejde. 😄 Po vyvolání nemám problém odpovědět (i když kolikrát taky blekotám blbosti), ale sama od sebe nikdy nic neřeknu. Nemám moc výrazný hlas a většina lidí mě překřičí, tak raději odpovím jen, když se čeká vyloženě na mou odpověď a všichni jsou zticha. 😄

  • Tereza Outcry

    První test jsem si dělala už před delší dobou. Zkusila jsem ho i dnes a v obou případech mi také vyšel jasný melancholik, i když by mě za něja například moje máma nidky nepovažovala. 😀 Ale to už tak bývá, když nás člověk hodně zná, paradoxně jako by nás vůbec neznal. Ve druhém testu mi vyšel zprostředkovatel. Také to na mě dost sedí. 🙂

    • Lenka

      Tereza Outcry: Tak to mě naopak na melancholika tipují skoro všichni. I když přítel mi po nějaké době řekl, že jsem na něj při seznámení působila jako jasný extrovert a sangvinik, tak to mě pobavilo. 😄

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.