Čas na kávu,  Co si myslím?

Pevné pouto přátelství

Přátelství pro mě vždycky znamenalo strašně moc. Najít někoho podobného ražení jako jste vy sami. Komu se můžete svěřit úplně se vším a napsat mu třeba uprostřed noci, když máte nějaký problém. Právě z toho důvodu je pro mě celkem obtížné někoho nazvat přítelem. Když se s někým bavíme, je to kamarád nebo jen známý? Přátelství je neskutečně cenný pojem, a jakmile se někde mluví o kamarádech, vždy si vybavím těch pár mně blízkých a známých tváří.

Tři přátelé

Photo by Simon Maage on Unsplash

„Budeme se kamarádit?”

Vzpomínám si, jak jsem získávala přátele v dětství. Většinou jsem se držela jedné kamarádky a větším hloučkům dětí se vyhýbala. Občas jsem ale ze své komfortní zóny vystoupila, a když se tak stalo, navazování nových přátelství nebylo vůbec složité. Stačilo za někým přijít a zeptat se, jestli budeme kamarádi. A najednou jsme si povídali, všude chodili spolu a byli z nás přátelé. Většinu z mých současných blízkých přátel znám už od dětství. U některých z nich si vůbec nevzpomínám, jak jsme se vlastně dali dohromady. V dětském věku jsme se totiž často míjeli nebo jen občas prohodili pár slov. Naopak s těmi, se kterými jsme ještě před deseti lety byli jedna ruka, se dnes prakticky neznáme nebo nevídáme.

Dvě kamarádky s květinami

Photo by Daiga Ellaby on Unsplash

Přátelé přicházejí a odcházejí

S některými kamarády jsem věřila, že naše přátelství bude věčné a neuměla si představit, že by tomu někdy mělo být jinak. Přesto si teď občas prohlížím staré fotografie s lidmi, kteří mi bývali nejbližšími přáteli a dnes ani nevím, jak se vlastně mají. Je zajímavé a možná až děsivé, jak jeden čas sdílíte s někým skoro vše a najednou se ten člověk stane úplně cizím. Většina starých přátelství vyšuměla tím, jak jsme vyrůstali a měnily se naše zájmy a priority. Pro mě jsou ale tato přátelství, i když už zapomenutá, stále cenná jako vzpomínky. Některé zážitky zkrátka nevymažete a pousmějete se nad nimi při prohlížení starých fotek. Občas si říkám, zda to mají oni stejně nebo už zapomněli. Ale já jsem hodně nostalgicky založený člověk, pamatuji si kdejakou blbost nebo hlášku, co kdo řekl před deseti lety. 😄

Síla přátelství

Photo by Court Prather on Unsplash

Bolest k tomu patří

Trávení času s přáteli znamená spoustu skvělých zážitků a nezapomenutelných vzpomínek. Vše ale není jenom růžové, a tak se samozřejmě musíme čas od času potýkat i s hádkami a křivdami. Ty nejošklivější hádky si pamatuji i po letech a doteď si vybavuji své pocity beznaděje, když jsem si myslela, že někoho blízkého ztrácím. Byla vyřčena slova, která neměla být nikdy řečena, a už to začalo. Na našich dlouhodobých vztazích s přáteli si vážím toho, že se po všech špatných věcech bavíme i nadále a umíme se navzájem omluvit. Uznat své chyby a jít dál. Věřit si a vzájemně se respektovat, to je totiž nejdůležitější. Nejhorší zklamání jsou ale ta, kdy věříte, že jste našli spřízněnou duši a pak se v tom člověku zklamete. Jedno takové přátelství skončilo poměrně ve zlém z mé strany, ale i po letech přemítání docházím k názoru, že jinak to tehdy nešlo. S přáteli se nemá soupeřit o to, kdo je lepší. Jsme přeci jeden tým!

Kamarádky v přírodě

Photo by rawpixel on Unsplash

Jeho kamarádi nebo naši?

Otázka, kdo je vlastně kamarád a kdo známý, je pro mě poměrně složitá. Za své přátele považuji lidi, se kterými se bavíme úplně o všem a nemáme žádné zábrany. Pak je řada lidí, kterých si moc vážím a mám je ráda, ale náš vztah není tolik pevný a hluboký. Ty většinou jen poslouchám a zajímá mě, jak se mají oni. Nerada ale před nimi mluvím o sobě, protože jsem poměrně rezervovaný člověk a málokomu se otevřu. Nemyslím to vůbec ve zlém a necítím k nim nedůvěru, ale znáte to. S někým si sednete na první dobrou a jste jedna ruka, zatímco s jinými obtížně hledáte společné téma. A jak není společné téma, které by mě zajímalo, tak se absolutně nechytám a raději jen poslouchám.

Proto si většinou hledáme přátele podobné nám, abychom si s nimi co nejvíce rozuměli. V jednom ze starších blogů jsem použila výraz “já a přítelovi kamarádi” a přišel mi dotaz, proč nenapíšu “naši kamarádi”. A tak mě tak napadlo, proč vlastně? Jsou lidi, se kterými se občas potkáme a pobavíme, přátelé? Nebo jen známí? V otázce přátelských vztahů stále tápu, protože pro řadu lidí jsou přátelé všichni, se kterými se bavíme “tak jako trochu víc”. Já si i kolikrát říkám, že ano, asi jsou to mí kamarádi, ale ne vyloženě blízcí přátelé.

Kamarádky na molu u vody

Photo by Yanapi Senaud on Unsplash

Méně je někdy více

Své blízké přátele bych spočítala na prstech jedné ruky a dříve jsem si říkala, jestli to není nějak málo. Občas se do mě někdo v pubertě strefoval, že nemám žádné kamarády a bylo na komplex zaděláno. Pravdou je, že mí nejbližší přátelé jsou podobné povahy jako já a většinu našich setkání nemáme nijak zdokumentovaných. Pokud se povede společná fotka tak jednou za tři roky, je to zázrak. 😄 A jak o sobě s ostatními příliš nemluvím, může to vytvářet dojem, že žádní kamarádi nejsou. Čím déle ale naše přátelství trvají, tím více si jich vážím. Těch pravých je jen pár, ale jsou. Můžu jim říci cokoliv a vím, že jim mohu věřit a oni mně.

Spousta lidí je mi sympatických – kolikrát se objevím i na nějaké větší akci a cítím se tam dobře, ale i tak před těmi lidmi příliš nemluvím o sobě. Spíš mě zajímají ti druzí a zábava okolo. Slovo přátelé je pro mě v tomto případě těžké vyslovit. Na jednu stranu je mám ráda, ale na druhou stranu jsem se jim ještě neotevřela. Pro své blízké přátele bych se naopak rozkrájela a neumím si představit zradu ani z jedné strany. Být sdílný jen před svými blízkými má tu výhodu, že na vás nikdo cizí nemůže vytáhnout něco hodně osobního a bolavého. Nevýhoda? Nikdo o vás nic neví a pak vznikají pomluvy. Ale někdy lepší to, než aby mě někdo konfrontoval věcmi, které jsou pravdivé a pro mě hodně citlivé.

Co znamená přátelství pro vás?

Máte přátele, za které by jste dali ruku do ohně?

Pokud se vám moje články líbí, budu moc ráda i za podporu na sociálních sítích, kam každou chvíli přidám něco nového. ❤

Facebooková stránka: I am Lenka
Instagram: @_iamlenka
Twitter: @_iamlenka_

Děkuji za každé přečtení a milou odezvu! 😊

14 komentářů

  • Boudicca

    Ha, já taky říkám “přítelovi kamarádi”. Samozřejmě máme i nějaké společné, ale zda jsou to opravdu moji kamarádi, nebo jen jeho, se obvykle zjistí až po rozchodu. Pak buďto kontakt samovolně vymizí, nebo začne být pouto o to silnější, když už nikde nefiguruje partner, který předtím kamarádství udržoval.

    Myslím, že jsem se o své kamarádky začala starat až v posledních letech, kdy jsem si uvědomila, že je přátelství, podobně jako všechny mezilidské vztahy, je potřeba řádně opečovávat a hýčkat. Mám dvě dobré kamarádky z dětství, jedna už je maminkou a druhá se jí brzy stane, a přestože se naše zájmy občas míjí nebo se různě stěhujeme po republice i do zahraničí, oba vztahy jsou natolik silné, že drží už přes 20 let. Už teď se těším, až spolu budeme v důchodu chodit na kafe!

    Krásný článek! 🙂

    • Lenka

      Boudicca: Děkuju. ❤ Tyhle dlouhodobé vztahy jsou super. Taky mám pár kamarádů, se kterými říkáme, že se jednou budeme scházet jako důchodci a smát se starým historkám. 😄 U těch přátel partnera u pár z nich věřím, že bychom se občas bavili i bez přítele, ale většinu z nich bych nejspíš už nikdy neviděla. A já nevím, nemyslím to vůbec ve zlém, ale to, že s někým jedu jednou za rok do zahraničí nebo ho potkám na nějaké akci, z nás přece nedělá kamarády, když se vlastně jinak nebavíme. A to většinu těch lidí mám fakt ráda, vážím si jich, ale připadá mi, že to občas někteří berou hrozně osobně. Že se s nimi nechci přátelit, jsou mi pod úroveň a tak. Přitom je to úplná blbost. 🙈😄

  • Teri Glint

    Jako bych to četla o sobě 🙂 Když jsem byla mladší, hodně mě štvalo, když se vytratilo přátelství (většinou z jejich strany), a já jsem to nečekala. Čím jsem starší, tím jsem ale rezervovanější, i když v dětství mi nedělalo problém najít si ihned kamarády. Občas i teď, jako dospělá dostanu pořádnou kamarádskou “ťafku” od lidí, u kterých to nečekám, a potom se zase stáhnu a nechci nikomu věřit. Naučila jsem se ale už konečně rozlišovat pojmy kamarád, blízký kamarád a známý 🙂

    • Lenka

      Teri Glint: Když nad tím tak přemýšlím, tak už jsem si pěknou řádku let nenašla žádného nového kamaráda, kterému bych se naplno otevřela jako těm dlouhodobým. Většinou se s každým bavím tak nějak obecně a málokdy dojde řada i na můj život. Proto se mi celkem často stává, že u nových nadějně vypadajících přátelství vždycky skončím jako ta druhá, třetí… protože se lidem otevírám pomalu a dlouho. Někdy mě štve, že nejsem ten typ člověka, co na sebe všechno hned vykecá a je všem od začátku sympatický, ale co už nadělám. Zase to má tu výhodu, že opravdu dobře poznám, kdo je pravý přítel a tu šanci otevřít se mi dá. 🙂

    • Lenka

      Blogerka Teri Glint se inspirovala mým článkem na téma přátelství a napsala svůj názorový článek. Můžete si přečíst na jejím blogu. 🙂

  • SmileThess

    Mám málo opravdových přátel a velmi si jich vážím a pak mám okolo sebe známé (lidi, se kterými nemám tak hlukové přátelství) a stačí mi to tak, hlavní je mít okolo sebe ty pravé lidi a nemusí jich být mnoho 🙂

  • Jana

    Jo., máš naprostou pravdu. Já mám jen pár přátel, ale za to jsou to ty pravé a jsem k nim otevřená i upřímná. Bavíme se již několik let a jednu kamarádku jsem poznala pomocí blogu a stala se mou nejlepší a řešíme všechno, co chceme 😀 Když jsem byla malá, tak jsem byla pravý opak. Nevadilo mi být ve větším hloučku a poznávat nové přátelé, to mi vadí až teď. Ovšem s přítelem když jdeme na nějaké posezení s jeho kámoši, tak je tam lidí jak máku, takže na to si ještě zvykám a né vždycky je mi to příjemné, ale jsou to fajn lidi. 🙂 Jsem ráda za přátelství, která mám. 🙂

    • Lenka

      Jana: Já to tak měla vždycky, nikdy jsem nevyhledávala velké množství lidí. 🙂 A přítel má naštěstí většinu fajn přátel. 👍

  • Anička

    Já bych své pravé přátele spočítala na prstech jedné ruky. Jsou to lidi, kteří ví všechno, stejně jako já o nich. Jsou to ti kamarádi, se kterýma se třeba nemůžu delší dobu vidět (práce, škola, nemáme stejný den volno atd.) a stejně si máme hodiny o čem povídat 🙂 Pak jsou tu takoví ti kamarádi, kteří třeba neví úplně všechno, ale vím, že se na mě třeba nevyprdnou, když budu potřebovat. No a pak jsou tu jen ti známí – bývalí spolužáci, kámoši z táborů atd., se kterými prohodím pár slov, když se zrovna potkáme 🙂

    TheWayByA

    • Lenka

      Anička: Je zajímavé, jak jsou našimi nejlepšími přáteli většinou ti, které vídáme málo. Já to mám také tak až na jednu kamarádku, kterou vídám skoro denně. 🙂

  • Michaela

    Jooo, to máš pravdu. Dříve stačilo si o přátelství říct.. A je fakt, že ti, kteří byli předtím naši kamarádi nejbližší, jsme dneska neviděli už třeba 10 let…
    To mi povídej… jak já jsem taky nostalgický člověk… A musím přiznat, že já do dneška nevím, kdo je vlastně můj kamarád a kdo jen známý. A když už tedy kamaráda označím za kamaráda, je to opravdu kamarád. Víš, je ten pravý, můžu mu věřit?? Už mě tolik “přátel” zklamalo. :(((

    • Lenka

      Michaela: Právě z toho důvodu se nikomu s ničím moc nesvěřuju. Je pro mě těžké někomu skutečně věřit. Člověk nikdy neví, kdo se k němu obrátí zády a propálí některé citlivé věci. Svým blízkým přátelům ale věřím, protože jsou to přátelství skutečně dlouholetá a nemám důvod pochybovat. 👍

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.